Trendy v připojení

Pokud by jsme přenesly čísla z předchozí tabulky do grafu, tak by bylo názorně vidět jisté zpomalení tempa růstu, které bylo v průběhu roku 2008. Ovšem čísla za rok 2008 jsou jen odhadem, jak je uvedeno výše. I když v oblasti ADSL jde o přesná čísla a trend ke zpomalování růstu je zde ještě více patrný.

Podívejme se tedy na celkový počet broadbandových přípojek v České republice:

Graf 1: Celkový počet broadbandových přípojek v ČR[1]

Pokud se podíváme ještě na další graf, který je převzatý přímo ze zprávy ČSÚ, tak nám ukazuje procentní podíl jednotlivých technologií na celkovém počtu vysokorychlostních přípojek ke konci roku 2008.

Graf 2: Struktura vysokorychlostního internetu v roce 2008[2]

„Dynamiku vývoje pak postihuje následující tabulka, která ukazuje, jaké byly procentuelní podíly jednotlivých technologií v předchozích letech. Posuny nejsou až tak zásadní, ale přesto jsou patrné: ADSL svou pozici postupně ztrácí (zmenšuje svůj podíl), a ostatní technologie jej naopak mírně zvyšují, právě na úkor ADSL.

Pouze WiFi si podle uvedené tabulky víceméně udržuje svou pozici. Zde je ale nutno vzít      v úvahu, že právě u WiFi je „míra neurčitosti“ zdaleka nejvyšší, vzhledem k nutnosti použít pouze expertní odhady. Časové srovnání na bázi odchylek o zlomky procent je pak ale dosti diskutabilní.

Beze změny přitom zůstává dobře známý fakt, že právě náš trh s vysorychlostním připojením k Internetu je svou strukturou unikátní jak v rámci EU, tak i v rámci OECD: široko daleko máme zdaleka největší podíl „ostatních“ přípojek, kromě ADSL a kabelu. Ukazuje to ostatně   i následující obrázek z výsledků šetření ČSÚ, přinášející srovnání s dalšími zeměmi.

Graf 3: Podíl připojení k internetu v EU v roce 2008

Pravdou je, že velký podíl „ostatních“ variant připojení mají například také v Koreji či v Japonsku. Jenže tam nejde v rozhodující míře o WiFi, jako je tomu u nás, ale spíše o mnohem perspektivnější optiku.“[3]